|
Krytí je činnost, kterou pes vykonává s chutí a rád. Jak už je však
známo, vždy se najde nějaké to ale. Než se ze psa stane chovný jedinec
(krycí pes), musí splnit podmínky pro chovnost a pak zvládnou i krytí v
praxi. Naivní veřejnost je přesvědčena, že pes uvidí fenu udělá hop a
skok a jde se domů. Ne vždy je tomu tak, někdy krytí trvá mnoho hodin a
výjimečně se stane, že se nezdaří vůbec. Dostatek času je jeden
důležitých předpokladů pro úspěšné krytí.Vraťme se však na začátek. Už u
malých štěňátek pozorujeme jak se snaží na svých sourozencích naznačovat
pohyby, které se snadno dají zaměňovat za pokusy o krytí. Jsou to nevinné
hry, kdy si štěňata zkouší své postavení ve smečce. Ze štěněte však
rychle vyroste temperamentní dorostenec a zde se již snaha o krytí nedá
přehlédnout. Snaží se krýt vše co se dá, nábytek, polštáře, ale i kolena
majitelů a co je horší i kolena vašich přátel a známých. Ti pokud nejsou
zrovna pejskaři, se na vás začnou dívat podezřívavě a tak vás pes může
dostat i do poněkud trapných
Podle ustálených zvyků jezdí za krycím psem, majitel s chovnou fenou. Pes
se doma soustředí pouze na fenu, ne na zkoumání okolí a je více
sebevědomý, než v cizím prostředí. Již před dojednaným termínem krytí, si
majitel psa, nejlépe písemně dohodne poplatek za krytí. Jeho výška,
splatnost i další náležitosti jsou jen věcí obou zúčastněných. Během
jednoho kalendářního dne smí chovný pes krýt jen jednu fenu. Majitel psa
si před krytím nejprve zkontroluje, zda má majitel feny řádně vystavený
krycí list. Není –li tomu tak, krytí se nekoná. Nenechte se uchlácholit
tvrzením, že si majitel feny krycí list zapomněl doma a přiveze ho na
překrytí. Může se stát, že již neuvidíte ani fenu, ani majitele a
vystavíte se do budoucna velkým nepříjemnostem. Pes, který kryje poprvé,
má téměř vždy obrovskou chuť, co mu ale chybí je zkušenost. Chuť totiž
neznamená, zvlášť u psů, které jsme donedávna stále okřikovali pro jejich
nevhodné chování, že se dílo podaří. Paradoxně hodně záleží i na
majiteli, jak se ke psovi staví.
Povinností majitele krycího psa je zvládnout techniku krytí, pokud tomu
tak není, měl by odložit falešný stud a na tuto důležitou skutečnost
předem upozornit chovatele feny, již při sjednávání podmínek a termínu
krytí. V tomto případě je jistější pozvat si zkušeného chovatele, aby nám
s krytím pomohl. Dohadovat se až nad neúspěšným krytím s chovatelem,
který přijel s fenou až z druhého konce republiky, kdo za to může je
každopádně pozdě. Nejnešťastnější je totiž konstelace nezkušená fena,
nezkušený pes a nezkušení, nervózní a uspěchaní majitelé. Z toho bývá
velká mela, ale zřídka kdy štěňata a v konečném důsledku to může i
poškodit pověst krycího psa, někdy i majitele.
Kámen úrazu se objevuje i tam, kde pes vyrůstá společně s fenami a má z
nich patřičný respekt. Zkušení chovatelé to dobře znají. Fena přijede na
krytí, pes by sice hrozně rád, ale s prvním zavrčením feny se pes stáhne
a o fenu jeví zájem jen z povzdálí, prostě se jí bojí. Usměrnit fenu a
dodat psovi ztracené sebevědomí je pak pro majitele náročné.
Co může majitel pro psa udělat, aby mu začátky krytí usnadnil ? Podstatný
je klid, pohoda, dostatek času, žádný spěch a vlídný, trpělivý přístup
majitele ke psovi. Důležité pro psa je krytí na pokud možno stejném
místě. Může to být v bytě, na dvoře, na zahradě, v garáži a podob. I tady
by měl majitel do budoucna rozvážit všechny možnosti. Názory na vhodné
místo pro krytí se liší podle osobních zkušeností majitelů psů. Krytí,
trvající nezřídka i několik hodin, na zahradě při nepříznivém počasí jako
je déšť, sníh, mráz i letní vedro, je pro všechny zúčastněné opravdu
velice nepříjemné. Krytí za poledního horka je pro zdraví psa i
nebezpečné. Rozptylující pro psa jsou i nevítaní diváci, zírající na jeho
pokusy přes plot. V dnešní době je až neuvěřitelné, že sousedi sledující
krytí na vaši zahradě ze svých oken, jsou pohoršeni a podají stížnost na
úřadě.
Důležitý pro krytí je i výběr vhodného povrchu. Naprosto nevhodný je
kluzký povrch jako jsou parkety, dlaždičky, PVC, tam je potřeba kus
starého koberce, aby psovi neklouzali nohy. Optimální pro psa je zvolit
čistý, klidný interiér, bez rušivých elementů. Zkušení majitelé mají
krycí psy opravdu naučené na jedno, konkrétní místo, případně i koberec.
To má na psa přímo magický vliv, jakmile ho na určené místo zavedou
zkušený pes, již dobře ví co se od něj očekává a málokdy zklame.
Další co zbývá na majiteli psa je hlídat fenu, aby psa neporanila. Ne
všechny feny jsou nadšené výběrem ženicha, některé jsou nespokojené a
chtějí si povahu psa prověřit sami. Zde je nutno opatřit fenu náhubkem,
známe i chovatelku, která hbitě přiskočí a nevrlé feně zajistí mordu
obinadlem, přesně jak na veterinární ošetřovně. Fena rozhodně nesmí psa
napadat. Zcestné bývají i nápady chovatelů fen, kteří žádají schůzku se
psy ještě před krytím, aby se psi seznámili. Chovatel by měl krycího psa
dobře znát, ještě než si ho dá napsat na krycí list. Seznamovací večírky
psů nejsou nutné a nebývají pro ně přínosem.
Krytí
Základní normou pro chov psů v ČR je Chovatelský a zápisní řád ČMKU. Klub
může mít svůj chovatelský řád, který nesmí být v rozporu se základní
normou. Veškeré informace ohledně chovu vám ochotně podá poradce chovu.
Konečně tedy přijíždí fena na krytí. Majitel psa má předem sjednané
podmínky krytí, zkontrolovaný krycí list a může se tedy věnovat pouze
krytí. Oba jedince necháme, pokud to lze, chvíli seznámit. Neznamená to
ovšem nechat fenu se psem divoce lítat hodinu po zahradě. Pes bývá i bez
velkých honiček přítomností feny silně rozrušen a zadýchán. Sami uvidíte
zda se fena psovi „staví“ (stojí široce rozkročena a dává ocas stranou),
či ho razantně odmítá. V tom prvním případě se mohou nakrýt i sami bez
vaší pomoci. Ne vždy se to, ale povede, zato se snadno a velmi rychle
stane, že se pes při těchto pokusech vysemení mimo fenu. Proto je vždy
rozumnější být nablízku. SBT je střední plemeno a zúčastnění by si měli
předem uvědomit, že při krytí budou u psů sedět. Ti prozíraví si vezmou
malou, nízkou stoličku (naše babičky říkaly štokrle ) ti nevědomí sedí
někdy i mnoho hodin na dvorku, na zemi, což je v zimě velmi kruté.
Chovatel si sedne a podrží si fenu u hlavy, předpokládá se, že oba psi
mají obojky.
Mladí, nezkušení, většinou i vysoce temperamentní psi, se na fenu
nesmírně těší, jsou však zbrklí, netrpěliví, příliš rychlí a techniku
krytí se musí teprve naučit, žádný učený z nebe nespadl, to platí i u
psů. V těchto případech drží majitel fenu u hlavy, majitel krycího psa
sedí u zádě feny a sleduje, případně koriguje, pokusy psa o skoky. Takový
mladý pes naskakuje na fenu, někdy si nevybírá jestli na hlavu, nebo na
záď, občas radostí porazí i majitele, který drží fenu, nebo mu věnuje víc
přízně, než je zdrávo. Při skocích se mu sice podaří zasunout pyj do
pochvy feny, ovšem při jeho zbrklosti hned vyklouzne ven. Okamžitě
seskočí, oběhne tryskem zahradu, nebo byt, přitom se napije a při
radostném návratu k feně zjistí, že mu u feny vlastně hrozně překážíte a
tak se vždy dobře naladěný SBT, snaží dát najevo (všechny zúčastněné
olíže), že tam nemáte co dělat. Nezbývá než se obrnit trpělivostí, fenu
držet dál, psa povzbuzovat a chválit za každý pokus. Majitel psa si musí
hlídat, aby pes zasouval pyj do pochvy.
Vidíte-li jak se pes dlouho snaží a je až nepřiměřeně zadýchán (z pohledu
laika to vypadá, že pes musí každou chvíli zkolabovat), nebo naopak
ztrácí o fenu zájem, krytí přerušíme. Oba psy napojíme a dáme na chvíli
do klidu. Netrpělivý, příliš rozrušený pes se malinko zklidní, vydýchá a
je naděje, že pokračování krytí bude úspěšné. Vlažnější pes (s tím se u SBT setkáte ojediněle) si uvědomí, že mu fenu vzali a jeho zájem o ní
obyčejně vzroste.
Nejeví-li pes o fenu žádný zájem, nikdo a nic ho ke krytí nepřiměje, nemá
tudíž smysl ho na fenu vysazovat, či tropit jiné nesmysly. Je nanejvýš
pravděpodobné, že termín krytí byl určen špatně a fena ke krytí ještě
není. V tom případě není nic ztraceno a lze přijet později. Ovšem
přijedete-li s fenou pozdě (fena prohárá), chovateli nezbývá, než čekat
na další hárání.
Mají- li oba psi o krytí evidentně zájem a přesto se jim nedaří je zde
ještě jedna možnost využít umělé oplodnění (inseminace). To se však řídí
přísnými pravidly, která určuje chovatelský a zápisní řád ČMKU.
Inseminace nesmí být v žádném případě použita mezi jedinci, kteří se již
předtím úspěšně nereprodukovali přirozeným způsobem.
Naprostá většina krytí u SBT však probíhá bez problému a ke spokojenosti
chovatelů.
J. & J. Volšický
Použito se souhlasem autorů J. & J. Volšických |
