|
…je neděle 5.září 2004, dvě hodiny po půlnoci. Zvoní budík a já tiše
závidím všem lidem, kteří mohou v klidu spát.
Budím manžela, starší dceru (ta je obzvlášť příjemná), že už je čas k
přípravě na odjezd do Rakouska. Alberta vydoluji z pod peřiny (jako
správný stafík spí celou noc přitisknutý k mým zádům) a slibuji mu
velkolepou výstavu a spoustu psích kamarádů. Za necelou hodinku
vyjíždíme, abychom po pěti hodinách jízdy přijeli do hezkého městečka St.
Pölten v Rakousku, kde se již po šesté koná nejprestižnější speciální
výstava pro plemeno „Staffordshire Bull Terrier“.
Výstava je organizována rakouským „ÖSBT“ (Österreichischer Staffordshire
Bullterier Club) jednou za dva roky a platí současně jako klubová. Své
jméno dostala podle chovatele a majitele prvního oficiálně
zaregistrovaného šampiona „staff-bulla“, psa jménem „Gentleman |Jim“.
Hlavní zásadou „Joe Mallen Memorial“ je, že posuzování psů provádí
pokaždé rozhodčí z Velké Británie, tedy ze země původu této rasy. Tento
rok pozvání přijali: pan Gerald Westwood ( Psy, Trophyklasse a BOB) a
paní Wera Westwood (Feny, Best Puppy, Best Continental Junior). Jejich
úlohu jsem jim opravdu nezáviděla. Na výstavu se přihlásilo rekordních
124 psů. Z toho 51 z České republiky! A že bylo na co koukat. Tolik
pěkných Staffordshire Bull Terrierů pohromadě, to se jen tak nevidí. Dále zde byli
chovatelé z Itálie, Polska, Maďarska, Slovinska, Švýcarska, Slovenska,
Německa a samozřejmě z Rakouska.
Kolem prostorného kruhu, za ranního
sluníčka, se od brzkých hodin začaly „zabydlovat“ skupinky vystavovatelů.
Byli jsme velmi mile přivítáni rakouskými pořadateli a výstava mohla
začít.
Pan a paní Westwoodovi posuzovali beze spěchu a s velkou
pečlivostí. Každého pejska pečlivě prohmatali, dále se jim každý pejsek
musel předvést v pohybu a ve statice. Když byli všichni psi ve své třídě
posouzeni, ještě jednou je rozhodčí obešel, poslal pryč pejsky, kteří
získali velmi dobrou a určil pořadí na prvních čtyřech místech. Z okolí
kruhu se ozývá povzbuzování a velký potlesk při vítězství těch
nejlepších.
Najednou mám pocit, že všichni fandí všem. Pocit, že tu jde
hlavně o lásku ke psům a ne o „malicherné“ spory mezi chovateli.
Výstava
končila v podvečerních hodinách. Všichni jsme byli již dost unaveni, ale
spokojeni. Seznámili jsme se s dalšími, milými lidmi, kteří milují stafíčky stejně tak jako my.
PS: Albert si vedl výborně a také dostal výbornou…mám z toho radost,
samozřejmě…ale i kdyby dostal tu nejhorší známku, zůstane mým nejlepším
kamarádem.
Ivana Zuranová
|